Často se mě na to lidé ptají a samozřejmě jako máma, jejíž děti občas jezdí  a zároveň buduju stáj, kde se děti jezdit učí, nad tím dlouze přemýšlím. Dneska jsem to sepsala.Berte to jako můj osobní názor.

Abych to vzala od konce, cena je relativní – záleží za co těch 500Kč/měsíčně platíte. U nás je to 8 hodin /4x2hodiny. Tzn. že cena 1 hodiny je 63Kč. Cena individuální hodiny je většinou 300Kč u Prahy i 700Kč. Setkávám se s tím, že na kroužkách je dětí třeba 8-10. Samozřejmě je to výnosnější-to si každý snadno spočítá, ale podle mého selského rozumu se člověk nedokáže o tolik dětí u zvířat postarat. Děti se pak okolo koní motají samy a kůň je pořád jen kůň a i naši poníci mají minimálně 250kg. Tím hůř u jízdy. Zkuste se najednou koukat na 3-4 děti a věnovat se všem naráz! Vždy dojde k tomu, že sledujete jen jedno – obvykle to, co má největší problémy. Tady krom dětí sledujete i koně.  Proto když platíte třeba 300Kč za hodinu, kde jsou 3 koně a 3 jezdci – v ideálním případě se vám trenér věnuje 1/3 času – zbytek tak bloumáte. Trenér má 3x300Kč, ale hodnota vaší hodiny by měla být 100Kč…To samé platí s dětmi. Osobně si myslím (a proto máme 4 děti) že každé dítě by mělo jezdit samo tzn. 1kůň, 1 jezdec a 1 instruktor. Děti se tak vystřídají a každý má svůj čas, kdy se může zlepšovat a věnujeme se jen jemu. To jich ale pak nemůžete mít 10.. Důležité tedy je i kolik času a jak dítě na koni čas tráví.  Do ceny se počítá strava koní, plat instruktora,  vybavení (mělo by být opečované), vybavení areálu, kurzy pro vedoucí, pojištění, helmy(měly by mít atesty) apod… a to vše stojí mnoho peněz, pokud to máte..neříkám, že někdo, kdo má svého koně a povozí na něm sousedy na louce to dělá špatně – třeba je i naučí skvěle jezdit a dnes to dělá kde kdo a samozřejmě s menšími náklady než my a ještě k tomu za stejné ceny..ale pojďme se tedy zamyslet nad tím, proč to děláme, jak to děláme a o co byste se měli zajímat..

Předně – ze zákona je daná povinnost vlastnit instruktorskou licenci, popřípadě cvičitelský průkaz. Jen ten samotný kurz stojí 13tisíc. Je to jednak proto, aby se zajistilo, že lidé mají potřebné znalosti  a zkušenosti, jednak proto, že v případě úrazu by neplatilo ani pojištění.  Učitel pro děti musí – krom toho, že ovládá koně, být kamarád s dětmi v podstatě je to spíš pedagog než vrcholový sportovec, musí mít svatou trpělivost – si to někdy zkuste:) a vůbec můžu hrdě prohlásit, že „naše holky od koní“ jsou neuvěřitelný, pro mě nezaplatitelný a dětmi milovaný:) Děti u nás na koních i vedle cvičí, hrají různé hry – s koňmi i bez, aby byly na jízdu připravené, vyplňují pracovní listy a pomáhají v péči o koně. Naší hlavní náplní je totiž výuka a tomu se vše přizpůsobuje, nemáme to jako „bokovku“ k závodům nebo tak.

Pojištění – to je další věc – krom toho, jaké mají lidé u koní znalosti a zkušenosti, bych se ptala, zda je stáj pojištěná pro případ, že by se něco stalo. Za 5 let se nám sice nic nestalo, ale znáte to…jistota je jistota a podle mého to i říká o tom, ja seriozně o tom přemýšlíte. My máme pojištěný nejenom úraz dítěte, ale i například to, že zaviní ono nebo kůň nějaký průšvih. Aby bylo dosti papírování, máme samozřejmě ošetřené, že tu smím dát fotky dětí veřejně , mám zdravotní kartičky dětí, lékárny, zdravotnický kurz…atd.

Pokud už někdo stáj, která děti učí, má a jdete se tam podívat, koně by na vás měli působit klidně, zdravě, měli by se o vás zajímat, ale ne po vás šlapat. Zároveň jsou to ale živá zvířata, ne plyšáci, takže by neměli působit ani smutně, zlomeně.  My preferujeme co nejpřírodnější způsob chovu. Koně ze zdravotních (i bezpečnostních) důvodů nemají podkovy a jsou celodenně na pastvě ve stádě.

Co se místa týče – z  mého pohledu je ideální, když stáj má kruhovku (malou ohradu) – kde probíhá výuka pro malé děti. My jí máme i vysypanou pískem. Přeci jen, kdyby náhodou, líp se tam koním chodí, líp se tam padáJ a nehrozí riziko např. spadnutí na kámen. Pro koně je to také bezpečný prostor, kde se cítí bezpečně a i kdyby se splašil (což i nejhodnější kůň prostě může) neuteče pryč. My jí máme i osvětlenou, což nám umožňuje jezdit i večer. Pro velké a schopnější děti máme velkou jízdárnu a ven jezdí pouze s vodičem. To znamená, že plnoletá osoba koně vede.  Kůň je od přírody zvíře lekavé a děti jsou od přírody…veselé a nevyzpytatelnéJ – proto mi osobně přijde, že děti samy na koních venku nemají co dělat. I v případě, že před nimi jede dospělý jezdec, nikdo nezaručí, že právě kůň dítěte se nesplaší, neuteče a dítě neshodí. To se samozřejmě může stát i v ohradě, ale už z logiky věci – pokud v ohradě stojí dospělý člověk, koně může snadno chytit, ve volném prostoru má smůlu. Když sem začínala jezdit(asi před 27 lety – děsnýJ jezdili jsme jako děti samy venku, bez helem na celkem divokých koník-přežili jsme. Taky za mě nebyly autosedačky…je samozřejmě na každém, jak k bezpečnosti přistupuje, tohle berte jako můj názor matky a zároveň jezdce, co už leccos zažil. Krom toho máme i společenskou místnost pro horší počasí, kde se děti mohou ohřát, dát si třeba čaj.

Samozřejmostí by měly být helmy – bez těch by děti na koně neměly sedat. Hlavně pro „rychlejší“ pohyb na koni je dobrá i bezpečnostní vesta. My jí třeba nedáváme malým dětem na jízdárně proto, že mám pocit, že je omezuje v pohybu. Ale kůň je v ohradě jeden s jedním dospělým, který ho má na vodítku..

Další věc je, co se děti učí. Pokud někam přijdete a třetí hodinu dítě cválá.. chodí k nám děti, co jezdili jinde. Některé skáčou a přitom neumí korektně zastavit, klusat, nic o koních neví.. u koní používáte svaly a pohyby co jinde ne. Je to velmi náročné na koordinaci. Ani dospělí často neovládají každou ruku a nohu samostatně a k tomu drží balanc a přemýšlí. To je přesně to, co při jízdě děláte. To se ani za půl roku ježdění jednou týdně dítě prostě nenaučí. Zkuste si to samy a uvidíte. Kolikrát nám tu rodiče dětem chytře radí od ohrady, tak je vysadíme a pak už to nikdy nedělají. S malýma dětma dlouho cvičíme balanc, koordinaci, sebeovládání , automatizaci pohybů, sebevědomí, pochopení koně jako zvířete s duší. Nepřistupujeme k tomu „svážu, sednu, kopnu, jedu“ . Děti se napřed učí koni porozumět a ovládat ho bez ničeho, starat se o něj, vodit ho, budují si s nimi vztah a samy získávají balanc. Není to rychlé a efektivní, ale je to poctivé- k dětem i ke koním. Když něco neumíte anglicky, prostě to neumíte. Když neumíte jezdit – zraňujete tím koně. I na to ve stájích koukám. My např. nepůjčujem koně ani na vyjížďky za peníze cizím lidem – kamaráda taky nepůjčíte, aby do něj někdo kopal a tahal ho za hubu..

Upřímně, velký důvod, proč to všechno dělám, krom toho, že mám ráda děti je ten, že se jednak nemíním nechat zavřít, když se něco stane a kdyby, nechci s tím do konce života žít a řikat si, co jsem mohla udělat…jasně, stát se něco může i takhle..ale je to na zodpovědnosti každého z nás si říct, co se dá ošetřit a co bohužel ne. „blbě“ vybranej kroužek keramiky dítě na životě neohrozí..

Pro mě osobně není odměna, když dítě něco samo přeskočí, ale když si samo všimne, že koník kulhá, když řekne, že chce ještě jezdit, ale koník už je určitě unavený, když místo jízdy řeknou, že budeme kydat, aby to měli  ve výběhu hezký.. jízda je třešničkou na dortu a děti se učí každé podle svých možností, ale samotná jízda pro mě není úplně cílem. Jsem z generace „holek od koní“ co pro ně dýchaly, zapomněly pít a fetovat, protože e školy běžely ke koním a kolikrát ani nejezdily, jen makaly, kolikrát spaly ve stáji a jediné peníze daly za něco pro koně..tohle bych dětem chtěla ukázat. Partu u koní, která drží spolu a radost ze spolupráce s těmi krásnými zvířaty. Proto u nás děti někdy i spí, povídáme si, společně koukáme na filmy o koních a já osobně doufám, že taková parta „holek(a kluků) od koní“ nám tu vznikne. Ne 10dětíx7 dníx500Kč…ale malá parta „našich“ dětí, které s námi porostou a jednou tu budou lítat na koních a učit děti a budeme vzpomínat jak tenkrát..:)